„Máme všechny důvody k tomu, být hrdí na naše lovecké chrty, kteří jsou osobitou a jedinečnou součástí kynologického světa, vyvinutou našimi předky v
nejtěžším terénu v nejnáročnějších klimatických podmínkách proti té nejnepolapitelnější kořisti. Je proto naší povinností zachovat je takové i pro naše potomky. „
                                                                                                                                                                                                                   Martin Říha

Lov s chrty je jedním z nejstarších způsobů lovu se psy, který trvá více než 7000 let. Je to tradiční aktivita lovu pomocí psů v
přirozeném prostředí. Chrt je přizpůsoben k lovu kořisti a kořist vyvinula mnoho způsobů, jak mu uniknout. To vede k fascinujícímu
pohledu, když tyto protikladné zájmy spolu vzájemně soupeří. Chrtník bere do rukou přírodní síly a vzdává se dalekonosných zbraní,
tím také dává volně žijící zvěři příležitost k využití vlastních sil a svých přirozených obranných mechanismů. Vyhlídky na úspěch
při loveckém konfliktu mezi chrtem a zvěří bývají na obou stranách vyrovnány. V praxi je tento lov nesrovnatelně obtížnější,
náročnější a co do počtu úlovků chudší, než třeba lov zbraní nebo kterýkoliv jiný způsob, jaký si kdy lidé vymysleli. Tento způsob
lovu vznikl původně k získávání potravy, v Evropě však již od starověku sloužil spíš pro zábavu šlechty a v současnosti se chrtnictví
považuje za součást lovecké tradice.










                                                    Během středověku byla hodnota šlechtice posuzována podle jeho koně, chrta a sokola.“ Stefan Błocki, Nasze psy 1933

Jen v případě je-li některý kus zvěře defektní, např. neduživý, a proto pomalejší a méně obratný než ostatní, stává se snadnou
kořistí chrta, kdežto zdravý, zdatný kus snáze uniká. Tak např. tlupa srnčí zvěře reaguje při útoku psa útěkem. Ve shluku tlupy jsou
vždy ti zdatnější jedinci, slabší a méně odolní zůstávají pozadu. Lovící pes se zaměří zpravidla na osamocený, odražený kus.
Nemocný jedinec, který může být nebezpečím i své společnosti, zaniká a zdravý, fyzicky zdatný žije dál a plodí potomstvo. Tak je
přirozenou cestou účelně regulován zdravý a odolný stav zvěře na základních principech přírodní výběru. Jakkoli chrt při lovu
zvěře koná výborné služby, je přeci jen skutečný užitek, který přináší, velmi skrovný proti výlohám, jichž vyžaduje. Co tedy chrtníka
vede, aby podstoupil všechny obtíže, když hmotná odměna nemůže jako zadostiučinění sloužit? Chrtníci se řídí heslem, které jejich
motivaci vystihuje: „Nelovíme pro kořist, ale pro všechno to krásné při lovu„.
Tento citát císaře Bedřicha II. z Hohenštaufu vystihuje i podstatu chrtnického lovu, kterou je především nadšené zaujetí. Chrtník
tak sice může jít z lovu s prázdnou brašnou, ale navýsost spokojený, protože viděl nádherné dotírání chrta, oplývající rychlostí a
obratností, i když nakonec vyšlo naprázdno, protože pronásledovaná zvěř ve své přirozenosti úspěšně chrtu čelila. Jak již bylo
naznačeno, v chrtnictví nejde jen o samotný úlovek, který by bylo možné si obstarat mnohem jednoduššími metodami. Chrtník
obdivuje výjimečné vlastnosti chrtů, kterými zdaleka předčí jiné psy. Jedná se především o jejich perfektní pohyb, strhující rychlost,
obratnost a vytrvalost, ale i jejich odvahu a bojovnost. Ohromují svými bystrými smysly zejména příslovečným zrakem. Mají znamenitou
paměť a neuvěřitelně rychle reagují. Jsou učenliví a tvární. Jsou nádherní jak na smečce, tak i v poli. Je v jejich moci učinit šťastným,
tak, jak jen dovede být šťastný úspěšný chrtník! Pošetilec, který se domnívá, že pomocí chrta bude zásobovat svou kuchyň chutnou
zvěřinou, nejenže nepochopil smysl chrtnictví, ale jeho sobecký záměr je v praxi naštěstí neuskutečnitelný. Neméně důležitým a
nezbytným předpokladem dokonalého chrtníka jsou totiž jeho mravní hodnoty. 

Převzato a pozměněno z knihy Sokolnictví, hraběte Zdenka Šternberka, s laskavým svolením editora, za účelem ukázky toho, jak jsou si tyto dva způsoby tradičního lovu podobné.