Lov s chrty je jedním z nejstarších způsobů lovu se psy, který trvá více než 7000 let. Je to tradiční aktivita lovu pomocí psů v přirozeném prostředí. Chrt je přizpůsoben k lovu kořisti a kořist vyvinula mnoho způsobů, jak mu uniknout.

​

​

​

Přirozenou reakcí a obranou zvěře před predátory, tedy i před lovícími chrty, je útěk. Jedná se o adaptivní chování vyvinuté evolucí.  Ze zprávy britské Veterinary Association for Wildlife Management (VAWM) vyplývá, že: „je nepravděpodobné, aby lovená zvěř trpěla úzkostí z pronásledování. Savci, s výjimkou primátů, mají pouze základní prefrontální kůru, klíčovou část mozku aktivní v abstraktním myšlení a uvažování“

Pojetí tradičního evropského chrtnictví je poněkud odlišné od toho užitkového, provozovaného hlavně v Rusku a středoasijských republikách. Zatímco v užitkovém chrtnictví jde v první řádě o úlovek, pak v evropském tradičním chrtnictví šlo spíše o prožitek z lovu samotného a kvalitu pronásledování, přičemž atletismus psů nebyl obdivován o nic víc než hbitá nepolapitelnost jejich kořisti.

Chrtnická mluva, která vychází z mysliveckých, zoologických a historických termínů z části obecně kynologických a z části speciálně chrtnických, které sepsal František Špatný v knize Mluva myslivecká z roku 1876. Chrtnická mluva označuje části těla chrta, jeho výstroj, vybavení chrtníka a činnosti běžné při chrtnictví.

Vznik chrtnictví, tedy lovu zvěře za použití cvičených chrtů, sahá až do období mladší doby kamenné. Nejstarší vyobrazení chrtů, tak jak je známe dnes, lze nalézt mezi skalními malbami v alžírském pohoří Tassili-n-Ajjer.

​

​

​

Vybrali jsme nejčastější argumenty proti lovu s chrty a odpověděli na ně v krátkém videu.​

​