Vznik chrtnictví, tedy lovu zvěře za použití cvičených chrtů, sahá až do období mladší doby kamenné. Na našem území byli chrti

prokazatelně využíváni, jako lovečtí psi, již v období Velkomoravské říše. Již tehdy byly zakládány první tzv. chrtnické dvorce.

V historických pramenech obce Labské Chrčice u Přelouče lze nalézt zmínku, že: „Kde nynější osada se nalézá, stával dvůr,

náležející knížeti Soběslavu I. Chovali v něm chrty.“ Ve stejném období se předpokládá vznik dalšího chrtnického dvorce, obce

Polní Chrčice u Ohařů.

 

​

​

​

​

​

​

​

 

 

Rekonstrukce českého chrtníka s chrtem z období 8. stol n.l. Nakreslil Jiří Brenner, podle nálezů na hradišti v Chotěbuzi. zdroj www.slovane.cz.)

 

Značná obliba lovu s chrty pokračovala i po zániku Velké Moravy (r. 907). Chrtníky u Přelouče, byly založeny pravděpodobně za

krále Vratislava II. (1033–1092). Využívání chrtů jako loveckých psů je na našem území zaznamenáno v mnoha literárních i uměleckých

dílech v průběhu celého středověku, novověku až do období moderních dějin.

Klub chrtníků byl založen v roce 2023 a jeho členové pokračují v uchovávání tradic a vědomostí o chrtnictví, které na území ČR

prokazatelně existovalo již v době Velkomoravské říše. Chrtnictví, jako umění lovu, se zachovalo do dnešních dnů i přes vznik daleko efektivnějších způsobů lovu. Chrtnictví totiž nebylo nikdy provozováno výhradně jako lov motivovaný pouze získáním kořisti,

ale od prvopočátku nese v sobě prvky kultury, porozumění a výjimečnosti.
 

Příprava k nominaci chrtnictví na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky začala sepsáním knihy

Chrtnictví – zapomenuté umění lovu. Klub chrtníků bude nositelem tohoto statku.

 

V případě, že v této snaze uspějeme, rádi se v budoucnu spojíme s chrtníky z Maďarska, Kazachstánu i ostatních zemí, kde je již chrtnictví uznáno jako národní kulturní dědictví a společně plánujeme požádat o zápis chrtnictví na seznam UNESCO. Mezinárodní úmluva UNESCO

má vyšší právní sílu než národní zákony, chrtnictví by tak požívalo právní ochranu a nebylo by možné jej zakázat v zemích, kde je zapsáno.