"Psi snadno dostihnou lišku během několika minut a zadáví ji během vteřiny nebo dvou. To, jak se liška cítí, je z hlediska dobrých životních podmínek zvířat zcela irelevantní.
Trvalo mi deset let, než jsem si uvědomil tento nevyvratitelný fakt – ostatní si to nikdy neuvědomí, protože fanatismus, předsudky, omezenost, třídní nevraživost a nevědomost
oslepuje lidi k vnímání této pravdy.“
                                                                                                                                                                                     Richard Cours, bývalý výkonný ředitel League Against Cruel Sports

Přirozenou reakcí a obranou zvěře před predátory, tedy i před lovícími chrty, je útěk. Jedná se o adaptivní chování vyvinuté evolucí.
 Ze zprávy britské Veterinary Association for Wildlife Management (VAWM) vyplývá, že: „je nepravděpodobné, aby lovená zvěř
trpěla úzkostí z pronásledování. Savci, s výjimkou primátů, mají pouze základní prefrontální kůru, klíčovou část mozku aktivní v
abstraktním myšlení a uvažování“. Toto potvrzuje i závěr Greenfield Residents Welfare Society, který uvádí, že: „očekávání vymyšleného
scénáře v budoucnosti může být jedním ze způsobů, jak popsat obavy a úzkost, které jsou zvláštně lidské“. Je třeba poznamenat,
že při lovu s chrty nedochází k ponechání poraněné zvěře na živu. chrt ji buď chytí a zabije, nebo neporaněná uniká. Smrt nastává
okamžitě cervikální dislokací nebo masivním poraněním hrudníku a břicha. Oproti tomu studie v květnovém čísle časopisu Federace
univerzit pro dobré životní podmínky zvířat The UFAW Journal – Animal Welfare z roku 2005 ukázala, že až 50 % lišek bylo při lovu střelnou
zbraní ve Velké Británii pouze poraněno, nikoli usmrceno.

Lov s chrty je tak přirozenou a nejhumánnější metodou kontroly populace zvěře, která plní životně důležitou funkci selekce, při níž
jsou slabí, nemocní a zranění jedinci v populaci odhaleni a rychle odstraněni. K tomuto uvádí Jaroslav Bartoš v článku „Populační
charakteristiky zajíce polního a vlivy na populaci působící“ v únorovém čísle časopisu Myslivost z roku 2010, že: „Jedinci, kteří jsou
zabiti nebývají pouze nahodilým vzorkem populace jako celku a také ti, kteří uniknou predaci, často vykazují reakce, jimiž kompenzují
ztrátu těch, kteří byli zabiti (udržují populaci v „kondici“ a například mají více potomstva). Navíc predaci nejspíš podlehnou jedinci
nezkušení, bez domova, nemocní a sešlí věkem, tedy ti, kteří mají nejmenší šanci přežít a rozmnožovat se. Vliv predace může být
tedy omezen kompenzačními reakcemi těch nejkvalitnějších přežívajících jedinců, kteří jsou zvýhodněni omezenou vnitrodruhovou
konkurencí, jak prokázali např. Murton et al (1974).
Z toho plyne, že negativní vliv predace na populaci zajíců nemusí být takový, jaký bychom mohli očekávat. Z přírodního hlediska
jde o nezbytný vztah pro správné fungování každého společenstva organismů.“ Přírodní výběr predací je dnes z velké části nahrazen
myslivostí, tedy obhospodařováním zvěře lovem. Myslivec před ulovením zvěře posuzuje její ostražitost, výživný stav, držení těla,
chůzi, zranění, zlomeniny, kůži i srst, tělesné otvory a hlasové projevy. Posouzení chování loveného kusu lze však provádět pouze
v případě individuálního lovu (čekaná, šoulačka), nikoli při společných lovech (hon), tedy jediném možném způsobu lovu zajíce
polního střelbou (§ 45 v. zak. č. 449/2001 Sb.). Tím pádem nedochází u zajíce k žádné selekci lovem, nýbrž pouze ke snižování stavů
bez ohledu na jejich zdravotní stav, věk či pohlaví. Toto potvrdily i závěry ruské studie vědců ze Severcova institutu ekologie a
evoluce na Ruské akademii věd v Moskvě s názvem Faktory ovlivňující lovecký úspěch dravce: Model s chrty, kdy myslivec byl
schopen vizuálním posouzením zvěře odhalit špatný zdravotní stav sajgy tatarské pouze v 5 případech ze 43 a v případě zajíce
polního ani jednou. Dle výsledků studie vykazují chrti relativně nízkou úspěšnost lovu, ale velmi vysokou selektivitu kořisti, která výrazně
převyšuje pravděpodobnou úroveň odhadovanou pro volně žijící predátory. To je důkaz, že ne vždy se jim podaří správně odhadnout
zranitelnost potenciální kořisti, která dává kořisti šanci na útěk. Toto lze však přičíst způsobu šlechtění chrtů, kteří na rozdíl od divokých
predátorů, pronásledují každou kořist, za kterou je člověk vypustí. Studie také odhalila, že úspěch při lovu není přímo závislý na
absolutní a relativní rychlosti chrtů, jejich počtu, vzdálenosti, trvání ani počtu loveckých epizod. Údaje o chování, rychlosti a loveckých
úspěších chrtů, poskytly základ pro hypotézu, že selektivní odstraňování jedinců z populací kořisti chrty (stejně jako volně žijící mi
psovitými šelmami) se řídí především rozdíly v pachu mezi zdravými a nemocnými zvířaty, bez ohledu na etiologii onemocnění a
druh kořisti.